Součástí veřejných budov jsou často umělecké realizace, dotvářejí
jejich atmosféru. Stejně tomu je u pelhřimovského divadla. Jedná se
o výzdobu sestavenou z jednotlivých samostatných realizací, nelze
zde tedy mluvit o promyšleném, koncepčním, sourodém uměleckém
projektu. Výzdoba vznikla v období, kdy nebylo primární podporovat
autenticitu a tvůrčí potenciál výtvarného umění; vznikla účelně, pod
dohledem, s nutností povolení. Situace, která nastala při rekonstrukci
divadla, nebyla v kontextu jiných obdobných budov výjimečná. Přesto
právě zde našla své místo výrazná díla vynikajících umělců. Tato přednáška se nezaměřuje na interiér divadla jako celek, ale právě na jednotlivé umělecké a uměleckořemeslné realizace a na úroveň jejich estetických kvalit. Jedná se o obyčejný příběh své doby, v němž však vystupují aktéři pozoruhodného charakteru.